Poznejte ojedinělou českou oblast v Rumunsku a Srbsku!

Festivalová vesnice byla založená roku 1826. V roce 1912 byl v Eibenthalu vystavěn římskokatolický kostel zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, který byl vysvěcen na sv. Havla. Po důlním neštěstí v Ujbányji v roce 2006 udělal Eibenthal největší pokrok ze všech vesnic. V minulosti se všichni obyvatelé živili prací v dole na antracit v Ujbányji (Baia Nouă), vzdáleném od vsi asi tři kilometry. Po uzavření dolů se vesnice přeorientovala na cestovní ruch.

Díky spolupráci s Klubem českých turistů bylo vyznačeno přes 200 kilometrů turistických cest a zpřístupnily se nové cíle (Cucujova, Znamana, Svinita, mlýnky). Patnáct let zde funguje legendární hospoda U Medvěda a v roce 2019 byla otevřena česká restaurace Eibenthal, která začala do oblasti lákat mezinárodní klientelu. Pravidelně se zde koná hudební festival Banát, na který je každoročně vypravován rekordně dlouhý vlak z České republiky. Eibenthal se v roce 2022 a 2023 dostal v rámci mezinárodní soutěže mezi pět nejlepších vesnic v Rumunsku co do turistického potenciálu. V roce 1934 zde žilo 600 obyvatel, v roce 1991 okolo 400 obyvatel, a jako jedna z mála vesnic se v současnosti vracejí mladí krajané, stejně jako do Svaté Heleny.

Byla založena na úpatí Karpat v roce 1824 nad břehy Dunaje v nadmořské výšce kolem 35 m n. m. V okolí vesnice se nachází mnoho jeskyní, závrtů a propastí typických pro krasové oblasti, přičemž zde převládá vápenec.

Ve vesnici jsou dva kostely – katolický kostel, vysvěcený v roce 1879 a zasvěcený sv. Heleně, a bývalý evangelický kostel z roku 1887, který dnes používají baptisté. Převážná část českých krajanů pracovala v zemědělství a v blízkém komplexu rudných dolů v Nové Moldavě. Dnes má vesnice přibližně 220 obyvatel.

Vesnice disponuje základní školou s kompletní výukou v českém jazyce, do které je vysílán český učitel, jenž zajišťuje výuku i pro blízkou vesnici Gerník. Turisticky nejznámější česká vesnice utrpěla v posledním desetiletí kvůli stavbě větrného parku italské společnosti Enel. Téměř třicet turbín zde změnilo okolí k nepoznání a značně ovlivnilo další turistický rozvoj.

Vesnice Gerník začala vznikat již v roce 1827 na dvou návrších, mezi nimiž protéká malý potůček, jenž přirozeně rozděluje obec na tzv. „malou“ a „velkou“ stranu. Německý název vesnice vznikl podle bohaté úrody pšenice na polích, která se rozkládají daleko od ní na okolních stráních. Gerník leží ve výšce 450 m n. m. V letech 1856–1858 zde byl postaven první český kostel v Banátu, vysvěcený na svátek sv. Havla k poctě sv. Jana Nepomuckého. V roce 1937 zde žilo 1400 obyvatel, což byla nejpočetnější česká komunita v celém Rumunsku. V současnosti zde žije necelých 150 obyvatel. Funguje zde škola, do které jezdí vyučovat český učitel ze Svaté Heleny. Na návsi je velká hospoda U Piečků, kde si můžete vychutnat točené pivo. Před pár lety zde byl otevřen místní skanzen. Kousek za Gerníkem se nacházejí vodenice U Petra, kde Gerničtí tradičně melou mouku na vodních mlýncích.

Vesnice Šumice, ležící ve výšce 600 m n. m., byla osídlena v roce 1828 a tehdy spadala pod vojenskou posádku v Petnici. Římskokatolický kostel, postavený v roce 1888, je zasvěcen sv. Jáchymu a Anně a byl posvěcen na sv. Havla. V roce 1830 měla osada 123 obyvatel, v roce 1991 zde žilo 210 lidí, a v současné době zde žije nejmenší komunita, čítající přibližně třicet osob.

Šumice se nachází severně od spojnice s ostatními českými vesnicemi, což způsobuje, že zde turistika více méně nefunguje. Cestu do Šumice je dobré naplánovat na dva dny; trasa vede kolem nejvyšší hory Banátu, Svinicea Mare. Šumice je od ostatních českých vsí nejvzdálenější, přičemž do nejbližšího Rovenska to mají Šumičtí přibližně 13 hodin pěšky. Nejbližší železniční stanice je od vesnice vzdálena 20 km a nejbližší autobusová zastávka 7 km.

Kousek od Šumice se nachází stále fungující starý vodní mlýn, ležící na potoce Prigor na okraji vesnice Putna (asi 4 km od Šumice). Mlýn vlastní a provozuje česká rodina Kalinů.

Obec Bígr byla založena v roce 1827 ve výšce 500 m n. m. V centru obce stojí římskokatolický kostel, vybudovaný v roce 1876 k poctě Svaté Trojice, který byl posvěcen na svátek sv. Havla. Dříve tato vesnice spadala pod vojenskou posádku v Berzásce.

V roce 1830 zde žilo 266 obyvatel, v roce 1934 již 610 obyvatel. Podle údajů z roku 1991 bylo v obci pouze 360 obyvatel, z toho 350 Čechů. V roce 2000 klesl počet Čechů na 269 a v roce 2001 na 254. V současné době zde žije kolem 50 krajanů.

Okolí Bígru nabízí možnosti prozkoumat mnoho povrchových štol a zbytek již zrušené úzkokolejky, která svážela dřevo z místních lesů až k Dunaji. V regionu zůstalo několik krásných kamenných mostů. V obci se nachází také muzeum naivního malíře Josefa Řeháka, kde je možné po dohodě s místními domluvit prohlídku. Půda v okolí vesnice je jílovitá a nepříliš úrodná, a proto se obyvatelé odjakživa živili těžkou prací v okolních dolech. Ostatní krajané jim z tohoto důvodu říkali „horáci“ (což znamená „havíři“, přičemž „hory“ je banátské označení pro doly).

Vesnice Rovensko spadá pod střediskovou obec Sopotu Nou a leží v západní části Almášských hor přímo na jednom z hřebenů, přibližně ve výšce 750 m n. m. Byla založena v roce 1827.

Římskokatolický kostel Neposkvrněného početí Panny Marie pochází z roku 1922. Život na hřebenech hor je však velice tvrdý, zejména v zimě, kdy je vesnice téměř zcela odříznuta od světa. To pravděpodobně přispívá k rychlému úbytku stálých obyvatel. V roce 1925 měla vesnice 586 obyvatel, v roce 1991 zde žilo 235 lidí, z toho 230 Čechů, a v roce 2002 něco přes 120 obyvatel. V současnosti má kolem 60 obyvatel.

Rovensko nabízí nejkrásnější výhled na Banát, jaký si lze představit. Cesta sem vede z několika stran, a to z Gerníku, Bígru i od Dunaje.

Česká vesnice v Srbsku, známá také jako Ablian nebo Fabián, byla založena v roce 1837 v nadmořské výšce 100 m n. m. Nachází se v srbském Banátu a je součástí obce Bela Crkva (Bílý kostel). Velká část místních Čechů přišla z rumunské části Banátu ze zaniklé osady Panasca.

Vrcholu osídlení dosáhlo České Selo v roce 1910, kdy zde žilo 216 obyvatel. Dnes je vesnice téměř neobydlená a žije zde pouze třicet obyvatel. Místní kostel, zasvěcený sv. Janu Nepomuckému, byl postaven v roce 1901.

Ve vesnici se nacházejí tři ulice, pojmenované po českých osobnostech – T. G. Masarykovi, Janu Husovi a Václavu Havlovi. Dále zde najdete muzeum, zrekonstruované z bývalé české školy postavené v roce 1900, které bylo otevřeno v roce 2011. V muzeu je k vidění staré zemědělské nářadí, kolovraty, nádobí, hudební nástroje, kroje, učebnice, časopisy a knihy, celkem téměř 160 exponátů.

V létě se zde koná oblíbená Paprikašijáda, která volně navazuje na populární festival Banát.

Kruščice se nachází kousek od Českého Sela (lze sem dojít přes polní cestu) a v současnosti zde žije necelá tisícovka obyvatel, z nichž přes dvě stovky jsou čeští krajané. Češi začali do Kruščice přicházet v roce 1834 z rumunských osad Gerník, Rovensko, Bígr a Šumice. Migrace z Rumunska, ale i přímo z území Čech, pokračovala až do druhé poloviny 19. století.

V roce 1912 si Češi postavili svůj římskokatolický kostel z dobrovolných příspěvků, čímž nahradili modlitebnu, která byla dříve vybudována v jednom z opuštěných domů. Počet obyvatel, včetně Čechů, rostl a na počátku 20. století přesáhl dokonce dva tisíce. Od té doby však obyvatel ubývá, a dnes jejich počet klesl pod tisíc.

Česká škola zde zanikla v roce 1964, ale v Kruščici v současnosti žije a působí učitel vyslaný českou vládou. Krajané mají v obci Český dům, jehož výstavba začala v roce 1967. Dalším krajanským centrem je Etno kuča – místní muzeum.

Dobrodružný výlet do národního parku Železná vrata. Autobusem se z Eibenthalu přesuneme 20 km k obci Dubová, kde vystoupíme a půjdeme do velké vápencové jeskyně Ponicova. Jeskyní se každé jaro prožene velká voda, atak v ní nejsou žádné chodníčky ani osvětlení. Před jeskyní a v jeskyni jsou těžší úseky (po kamenech přes potok, možné brodění, čtyřmetrový rumunský žebřík, nestabilní kameny, tma atd. Jeskyní Ponicova projdeme skrz naskrz (500 m) až k Dunaji, kde budou připravené loďky (motorové čluny pro cca 13 osob). Do nich nasedneme a proplujeme nejkrásnějším úsekem Dunaje – Dunajskou soutěskou (Dunaj se mezi skalami zužuje z dva kilometrů do 200 metrů a díky tomu nabírá až 80 ti metrové hloubky). Po proplutí soutěskou nás čluny vysadí v obci Dubová, kde po občerstvení v nastoupíme zpátky do autobusu, se kterým se vrátíme zpátky do Eibenthalu. Časově vyjde výlet na cca 4 hodiny. Odjezdy na výlet jsou ve čtvrtek a pátek vždy v 8:00, 9:00, 10:00 a 11:00. Na výlet je nutné se přihlásit dopředu prostřednictvím objednávky a vzít si na něj vhodnou obuv a hlavně BATERKU. Kapacita omezená. Jedná se opravdu o krásný a osvědčený výlet.

Bude to do kopce, ale výhledy za to stojí. Je tam dokonce takový výhled na Dunaj, že zde rakousko-uherská armáda měla vojenskou posádku, kteří střežili Dunaj a vyhlíželi turecké lodě. Autobusem se z Eibenthalu přesuneme 30 km pod Traskavec a začneme stoupat. Během 3,5 km vystoupáte ze 100 m.n.m. od Dunaje na vrchol Traskavce 755 m.n.m. Když si vynesete svačinu a pivo, dáte si svačinu a pivo a uděláte si pár selfíček, poté půjdete jinou cestou pět kilometrů zase zpět k Dunaji. Tam na Vás bude čekat autobus a snad i otevřená hospoda. Na výstup a sestup máte přibližně pět hodin, takže žádný stres. Na výlet s Vámi nepůjde žádný průvodce, je tedy vhodné mít sebou offline mapy.cz anebo papírové mapy anebo stopovat někoho, kdo mapu má :) Celá trasa je po rumunské červené turistické značce (červený svislý pruh). Výlet časově vyjde na sedm hodin. Odjezd je ve čtvrtek a v pátek v 8:00 a 10:00. Na výlet je nutné se přihlásit dopředu prostřednictvím objednávky. Kapacita je omezená. K tomuto výletu existuje ještě alternativa a to z Traskavce dojít až na Eibenthal.

Je to kousek, pět kilometrů z hlavního kempu, výškově 400 m nahoru. Kousek pod vrcholem je studánka a na táhlém vrcholu dostatek louky na válení a sváču :) Kopec Znamana má výšku 808 m.n.m. a je z něj vidět desetkrát více Srbska než Rumunska. Na Znamana vede žlutá turistická značka.

Další krásná vyhlídka. Tentokráte na zelené turistické značce je kopec Cucuiova s výškou 754 m.n.m., ze kterého je kruhový výhled na oblast Srbska i Rumunska. Výlet zabere z Eibenthalu přibližně čtyři hodiny. Můžete zvolit sestup nahoru a dolů, nebo to vzít okruhem kolem hřbitova a do vesnice se dostat z druhé strany.

Krásná soutěska plná tůněk a vopádků vás v horkých dnech příjemně osvěží. Trasa vede po modré turistické značce a začíná od restaurace a jde směrem dolů po cestě po směru toku potoka. První dva kilometry vedou po cestách nahoru dolů a pak to začne Některé úseky jsou exponované a jištěné ocelovými lany. Někde jsou i kramle. Místy je to taková nejištěná ferata, takže kdo má strach z výšek ať tam nejde. Kdo nemá, tak tento výlet vřele doporučujeme. Kaskády končí lanovým “mostem”, poté už nic zajímavějšího není a doporučujeme se tedy pokochat u vodopádu a vrátit se stejnou cestou zpět. Za zrealizování této krásné trasy děkujeme KČT v čele s Pavlem a Zbyňkem, horolezcům z Teplic, kteří trasu parádně zajistili, konkrétně: Honza, Markéta, Honza, Martin, Marie, Martin, Radka, Jarin, Kristýna, Míra, Ondřej, Anička, Honza. Pak Jirkovi a hospodě u Vystřeleného oka a ještě pak sami sobě :) Díky

Pro fanoušky, kteří se nechají snadno vyhecovat bude opět připraven kopec Kovárna. Kovárna stojí na stále stejném místě, je stále stejně strmá a pořád si na ní lidé dokazují, že jsou sportovci. Prvním sportovcem, který ji mohl zdolat byl praotec Čech. Bohužel či bohudík se ale se slovy do tohohle krpálu nepůjdu před ní otočil a raději později vystoupil na "placatou" horu Říp ...

Vysokou laťku nasadili lyžaři z Lokomotivy Teplice, takže se rekord mění maximálně jednou za rok. Aktuální rekord je neuvěřitelných 1:11 min. Startuje se u potoka před hospodou “U Medvěda” a cíl je - kde jinde, než na kopci nad vámi u legendárního místa u tři vlajek. Známka punku a kvality je čas pod dvě minuty. Nejlepší běžec bude vyhlášen v sobotu večer na festivalu a získá vstupenku (i s dopravou) na příští ročník. Výběh bude stopován oficiálním rozhodčím každý den festivalu. Fandění běžcům patří ke koloritu našeho festivalu. Zkuste to také. Alespoň kvůli tomu výhledu.